Řepeň durkoman

Znaky
Jednoletá, šedozelená hluboce kořenující bylina. Hlavní kořen je dlouhý až 120 cm. Lodyha je přímá, 20–120 cm dlouhá, větvená, oblá, hustě krátce přitiskle chlupatá, krátce čárkovitě skvrnitá. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, až 20 cm dlouhé, chlupaté. Čepel je hrubě pilovitá, srdčitě trojúhelníkovitá, 3–5laločná až celistvá.

Květ
Kvete v červenci až říjnu. Květy jsou jednopohlavné, nazelenalé. Samčí úbory jsou kulovité, uložené na vrcholu složeného květenství, s plevnatým lůžkem. Samičí úbory s osténkatým, krátce jemně chlupatým zákrovem jsou uspořádané níže pod úbory samčími.
Velikost pylového zrna: 24–32 µm.

Plod
Plodem je trnitá, vejčitá, hnědá dvounažka o délce 10–15 mm. Na vrcholu je zakončena dvěma ostny.

Výskyt
Je pravděpodobně původním druhem Severní Ameriky. Rozšířil se téměř do celé Evropy vyjma nejsevernějších částí. Dále na východ roste v Turecku, na Kavkaze a ve střední Asii. Vyskytuje se také v Jižní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu. Oblíbeným stanovištěm jsou obnažené břehy, vlhké pole a louky. Je světlomilnou rostlinou, která snáší zasolené půdy. V České republice se řadí mezi kriticky ohrožené druhy.

Další informace
Šťáva z kořene se dříve užívala proti lišeji, krticím a při léčení štítné žlázy. I dnes je údajně používána některými bylinkáři, podle kterých mírní bolest, má antibakteriální i protiplísňové účinky, podává se proti křečím, revmatismu, malárii i jako diuretikum. Ze semen lze lisovat jedlý olej případně je lze semlít na mouku. Rostlina se však vzhledem k obsaženým látkám řadí k mírně jedovatým rostlinám. Otrava se projevuje zvracením a poruchami dýchání a může vést až k zánětu jater a ledvin. Rostlina obsahuje žluté barvivo, kterým si starověcí Římané barvili vlasy.