Starček přímětník

Senecio jacobaea

POPIS:
Vytrvalá, 30 až 100 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, hranatá, většinou hnědočervená, pavučinatě vlnatá až olysalá, v horní polovině větvená. Listy střídavé, pavučinaté až téměř lysé, tuhé, dolní lyrovitě peřenodílné (za rozkvětu obvykle odumřelé), konečný úkrojek velký, horní listy peřenoklané nebo peřenodílné. Úbory 15 až 20 cm v průměru uspořádány v chocholičnaté latě, zákrov jednořadý, na bázi s drobným zákrovečkem. Lůžko bez plevek, květy zlatožluté, trubkovité i jazykovité. Kvete v VI až X.

STANOVIŠTĚ:
Suché louky, mýtiny, pastviny a stráně, světlé lesy, okraje cest, skály, příkopy.

ROZŠÍŘENÍ:
V ČR od nížin do podhorských oblastí dosti hojně, celkově roste v Evropě na severu po Irsko, ve Skandinávii asi po 62° severní šířky, na východě po západní Sibiř, na Kavkaze, v Malé Asii, v severní Africe, zavlečen do Severní Ameriky.

JEDY:
Obsahuje alkaloidy jakobin, jakonin a jakodin, možná také senecionin a senecin. Dále je přítomen vosk, karoten, pryskyřice, třísloviny, flavonoidy, sacharosa, kávová tříslovina, hořčina a slizové látky.
Starčekové alkaloidy způsobují nekrosu (cirrhosu) jaterních buněk a poškozují centrální nervový systém, jsou podezřelé i z karcinogenního působení. Otrava se obvykle vyvíjí pomalu, projevuje se týdny trvajícími bolestmi břicha, vodnatelností, zvětšením jater (otrava v minulosti pozorována u lidí, kteří požili mouku s příměsí starčeka).

LÉČITELSTVÍ:
Obsahové látky viz. předchozí odstavec.
Sbírá se kvetoucí nať.
V minulosti bylo starčeku užíváno k zastavení krvácení (např. při menstruaci) či proti křečím. Vzhledem k toxicitě rostliny se dnes doporučuje jedině zevní užití: Několik kapek silnějšího odvaru vkápnutých do nosu zastavuje krvácení, kašovité obklady pomáhají na nehojící se rány. Při kloktání je nutné odvar vyplivovat!
Druhové jméno rostliny zřejmě pochází od jeho využití v léčitelství, neboť zapálení (zanícení) prstu se dříve říkalo přímět.

Přípravky na ochranu rostlin