Šťovík tupolistý

Čeleď
Rdesnovité - Polygonaceae

Klasifikace plevelu
Vytrvalý plevel s převážně generativním rozmnožováním.

Výskyt
Na orné půdě zapleveluje především víceleté pícniny. Vlivem velké schopnosti setrvávat v půdě zapleveluje také všechny jednoleté plodiny, zejména obiloviny. Patří mezi velmi nebezpečné plevelné druhy luk, pastvin a víceletých pícnin. Konkurenční schopnost je velmi vysoká.
Vytrvalá rostlina. Velmi hojný, vyskytuje se od nížin do horských oblastí. Nejrozšířenější je na loukách a pastvinách, postupně osidluje i ornou půdu. Příčina současného rozsáhlého výskytu spočívá v nedostatečné péči o louky a pastviny, nesečení porostů. Nažky se šíří v zimě větrem po sněhu na velké vzdálenosti, dále se šíří suchým a čerstvým krmením a statkovými hnojivy (kejda). Šíří se též nevyčištěným osivem jetelovin. Velmi nebezpečný plevel. Konkurenční schopnost je velmi vysoká.
Škodí na loukách a pastvinách. Při nedostatečném obdělávání škodí i na orné půdě ve všech kulturních rostlinách.

Popis rostliny
Vytrvalý plevelný druh, úporně setrvávající v půdě silným jednoduchým až větveným, vně hnědavým, uvnitř žlutavým kůlovým kořenem, který proniká až do podorničních vrstev.
Časně na jaře vyrůstá z listových růžic několik přímých, tuhých, rýhovaných, často červeně naběhlých, 50 – 100 (- 150) cm vysokých lodyh, které jsou od poloviny větvené a větve šikmo vzhůru odstávají.
Přízemní a dolní lodyžní listy jsou dlouze řapíkaté, čepele 15 – 30 cm dlouhé a 8 – 15 cm široké, eliptické až vejčité, a nezvlněné, na bázi mělce srdčité, na vrcholu tupě špičaté, na rubu obvykle roztroušeně chlupaté; horní listy jsou menší, krátce řapíkaté, na bázi zaokrouhlené až široce klínovité.
Drobné, většinou oboupohlavné, jednoobalné kvítky jsou sestaveny v lichopřesleny na prodloužených koncových i úžlabních květenstvích. Okvětní lístky jsou sestaveny ve dvou kruzích. Vnější tři menší kvítky později opadávají, větší tři lístky vnitřní s podlouhlým mozolkem jsou trojúhelníkovité a po obou stranách mají dole 2 – 5 výrazných zoubků. Drobné, trojboké, podlouhle vejčité, nahoře protáhlé, dole obloukovitě zašpičatělé nažky jsou červenohnědé až rezavé, 2,5 - 3 mm dlouhé a jsou uzavřeny v tmavohnědých, svraskalých krovkách, s charakteristickými 2 – 5 oboustrannými zoubky (vnitřní okvětí).

Reprodukční šíření
Rozmnožuje se převážně generativním způsobem. Kvete od června do srpna a na jedné rostlině dozrává průměrně 7 000 nažek. Nažky nejlépe klíčí mělčeji v půdě, kde setrvávají i několik let živé.
Nažky jsou šířeny na nová stanoviště anemochorně, hydrochorně; mohou být rovněž sklizeny s plodinou, hlavně s víceletými pícninami a suchou pící luk; šíří se též osivem (jetelovin), kompostem, statkovými hnojivy, půdou, nářadím aj. Méně intenzivní je rozmnožování vegetativní, částmi kořenů, roznášených po poli i na sousední plochu hlavně nářadím, půdou a komposty. Kořeny úporně setrvávají v půdě, zejména v podorniční vrstvě, odkud také může rašit a vytvářet nové rostliny.